pondělí 21. dubna 2008

Jethro Tull - The Best Of Acoustic (2007)

Jethro Tull je britská rocková skupina, která se zformovala v roce 1967 v Blackpoolu ve Velké Británii. Název skupiny je odvozený od anglického agronoma žijícího na přelomu 17. a 18. století, vynálezce secího stroje. Její vůdčí osobností je skotský hudebník (zpěvák, flétnista, kytarista, hráč na mandolínu) a skladatel Ian Anderson. Jethro Tull představují patrně světově nejproslulejší hard-folk rockový soubor, jehož vrcholným obdobím tvorby byl přelom 60. a 70. let 20. století. Hudba Jethro Tull byla od počátku inspirována starou britskou a keltskou lidovou hudbou, blues, rockem i prvky evropské klasické hudby. Progresivní přístup, originální zvuk a melodicko-harmonické principy, kombinující hard-rock s charakteristickými postupy různých forem lidové hudby včetně středověké či renesanční hudby, a patrná návaznost na tradicí pěvců a hudebníků té doby. činí hudební výraz kapely nezaměnitelným. Je charakteristická zvláštním mužným zpěváckým projevem, výraznou rolí flétny i neobvyklou a často komplikovanou kompozicí písní. Z dlouhé řady vydaných alb si skupina dobyla nejen nadšeného přijetí, ale stala se klasickými (Stand Up, Aqualung nebo Living In The Past). Jako první bych chtěl představit výběrové album The Best Of Acoustic vydané v lednu 2007


Fat Man - 2:51
Life Is A Long Song - 3:18
Cheap Day Return - 1:22
Mother Goose - 3:53
Wond'ring Aloud - 1:55
Thick As A Brick (Intro) - 3:03
Skating Away (On The Thin Ice Of The New Day) - 4:11
Cold Wind To Valhalla (Intro)" - 1:29
One White Duck / Nothing At All - 4:38
Salamander - 2:51
Jack In The Green - 2:29
Velvet Green - 6:03
Dun Ringill - 2:41
Jack Frost And The Hooded Crow - 3:23
Under Wraps 2 - 2:14
Jack-A-Lynn - 4:56
Someday The Sun Won't Shine - 2:01
Broadford Bazaar - 3:39
The Water Carrier - 2:56
Rupi's Dance - 3:01
A Christmas Song - 2:41
Weathercock - 4:20
One Brown Mouse - 3:41

 Pastime With Good Company (Live in Denmark) - 4:13

neděle 13. dubna 2008

Trans-Siberian Orchestra - Beethoven´s Last Night

Seskupení Trans-Siberian Orchestra bylo založeno v roce 1996 v New York City hudebními skladateli Paulem O'Neillem a Robertem Kinkelem, ke kterým se přidal zpěvák skupiny Savatage Jon Oliva. Název skupiny byl inspirován Transsibiřskou magistrálou v Rusku o které Kinkel prohlásil, že spojuje mnoho kultur,do té doby izolovaných, stejně jako hudba. O'Neill byl producentem takových rokových skupin jako Aerosmith, Humple Pie nebo Scorpions. Později skládal a produkoval pro skupinu Savatage, kde se také setkal s Kinkelem a Olivou. Konceptem na kterém skupina Trans-Siberian Orchestra funguje je interpretace vánočních písní a rockových oper. Při nahrávání ve studiu se podílí na tvorbě skupiny Trans-Siberian Orchestra celkem asi 60-ti členný orchestr a sbor. Při koncertním turné v roce 2004 se soubor skládal ze 14 zpěváků, 14 hudebníků a 2 vypravěčů !!! .

V roce 1996 vydává skupina album Christmas Eve and Other Stories a v roce 1998 album The Christmas Attic. Obě alba jsou zaměřeny na vánoční tématiku.

V roce 2000 vydává skupina třetí album Beethoven's Last Night, které ale není na vánoční tématiku. Jde o velice zajímavé koncepční album o Ludwigu van Beethovenovi, jeho poslední noci života, během které diskutuje s Osudem, jejím synem Twistem a Mephistophelem.


01 Overture (2:56)
02 Midnight (2:10)
03 Fate (1:14)
04 What Good This Deafness (1:46)
05 Mephistopheles (3:43)
06 What Is Eternal (4:39)
07 The Moment (2:47)
08 Vienna (3:32)
09 Mozart / Figaro (3:18)
10 The Dreams Of Candlelight (4:05)
11 Requiem (The Fifth) (2:58)
12 I'll Keep Your Secrets (4:15)
13 The Dark (4:23)
14 Für Elise (0:41)
15 After The Fall (4:34)
16 A Last Illusion (5:26)
17 This Is Who You Are (3:58)
18 Beethoven (2:56)
19 Mephistopheles' Return (4:25)
20 Misery (2:44)
21 Who Is This Child (4:33)
22 A Final Dream (1:56)

Zpěv:
Beethoven - Jody Ashworth
Fate - Sylvia Tosun
Twist - Jamie Torcellini
Mephistopheles - Jon Oliva
Young Beethoven - Guy Lemonnier
Theresa - Patti Russo
The Muses - Zak Stevens, Dave Diamond, Doug Thoms
Robert Kinkel - piano, klávesy
Jon Oliva - piano, klávesy, basová kytara
Al Pitrelli - sólová, rytmická a basová kytara
Paul O´Neill - rytmická a akustická kytara
Jeff Plate - bicí
Johnny Lee Middleton - basová kytara
Chris Caffery - kytara
Housle - Todd Reynolds, Paul Woodiel, Mary Rowell, Laura Seaton-Finn, Denise Stillwell
Viola - Mark Wood, Mark Ferris
Violoncello - Garo Yellin, Jonas Tauber, Dorothy Lawson
Tentokrát si ale na závěr neodpustím své oblíbené video z YouTube. Jde o klip ve kterém je předvedeno jakým způsobem se skupina Trans-Siberian Orchestra dovede vypořádat s klasickou hudbou a jak ji dokáže interpretovat v rockovém provedení.

Andrea BOCELLI - Vivere (The Best Of)

Po menší přestávce zaviněné pracovními povinnostmi jsem opět připravil nový příspěvek. Tentokráte to bude zase z úplně jiného hudebního šuplíčku než doposud. Chtěl bych se věnovat člověku, který ač těžce zkoušen životním osudem dopřává ostatním lidem nádherné chvíle při poslechu jeho nádherného hlasu. Hlasu o kterém zpěvačka Celine Dion řekla: "Kdyby uměl bůh zpívat, určitě by zpíval velice podobně jako Andrea Bocelli".


Andrea Bocelli - narozen 1958



Sen jednoho z nejslavnějších zpěváků světa začal v Toskánsku, na venkově. V místě, které často zachycují malíři, kde se odehrává řada nádherných oper. Pochází z vesnice Lajatico nedaleko Pisy. Narodil se s nevyléčitelnou oční chorobou, která způsobila, že ve dvanácti letech oslepl. Často ale opakuje větu: „Věci, které nevidím, cítím srdcem." Andrea Bocelli má doma malé nahrávací studio, klavír a nádhernou sbírku desek s vážnou hudbou. Vystudoval sice práva na univerzitě v Pise, nicméně hudba ho přitahovala stále víc a víc. "Inspirovaly mě operní árie z Pucciniho a Verdiho tvorby. Jsou nádherné" říká Andrea Bocelli a dodává: „Tehdy jsem byl také fascinován hlasem italského tenora Franka Corelliho. Moje matka na to dnes moc nevzpomíná, ale tenkrát nebyla ráda, že mě přitahuje hudba. Chtěla, abych dostudoval univerzitu. Život zpěváka jí připadal nejistý. Chápu ji. Na drsném toskánském venkově by tahle profese nikoho pořádně neuživila."
Po absolutoriu univerzity pracoval rok jako právník. Jednoho dne však zjistil, že jeho idol, tenor Franco Corelli, dával nedaleko jeho bydliště soukromé hodiny zpěvu. Andrea k němu začal chodit. Po večerech si vydělával hrou na piano v barech (hrál melodie od Sinatry, Aznavoura...), přes den se učil správně zpívat. Rodiče však byli proti. „Byl jsem pevně rozhodnutý. Pochopil jsem, že zpívání je pro mě obrovsky důležité. Neměl jsem ale odvahu říci to svému otci do očí. Napsal jsem mu proto dopis. Byla to doba, kdy jsem měl neustále dojem, že se rodiče až příliš strachují o moji budoucnost."

Se svojí manželkou se seznámil v baru. „Vešla jsem dovnitř, hrál na piano," vzpomíná půvabná Andreova žena Enrika. „Okamžitě jsem podlehla jeho kouzelnému hlasu. Byla to láska na první pohled. Tehdy mi bylo sedmnáct, a v tomto věku se snadno zamilujete. Andrea mne přitahoval. Viděla jsem v něm někoho, na koho se mohu spolehnout, člověka, který mě za každých okolností ochrání, muže, o něhož se budu moci vždy opřít. Je autorita. Je silnější než já," konstatuje Enrika. Chodili spolu pět let, potom se vzali. Dnes spolu mají dva syny - Amose a Mattea.
Superhvězda jménem Bocelli se zrodila v roce 1992. Od barového piana se v průběhu několika měsíců vyšvihl na mezinárodní pěvecké nebe. Vše začalo tím, že italskému zpěvákovi Zuccherovi poslal Andrea svou nahrávku. Zucchero tehdy potřeboval druhý hlas do duetu Miserere, do písně, která se dodnes zpívá po celé západní Evropě při různých slavnostních příležitostech. „Zucchero mi zavolal, nabídl mi spolupráci a já byl v sedmém nebi," vzpomíná Bocelli.
Druhý velký úspěch přišel o dva roky později, v roce 1994. Andrea byl pozván na písňový festival v San Remu. Dosáhl absolutně nejvyššího počtu bodů v historii této soutěže a suverénně vyhrál první cenu. Objevil se ze dne na den a svým krásným hlasem smetl všechny své evropské konkurenty. Brzy nato nahrál své debutové album Il mare calmo delta sera. Pořádá šňůru úspěšných koncertů. Jeho školený hlas v pop písničkách se rázem zalíbil italskému publiku. A nejenom italskému. Alba Romanza, nebo Sacred Arias s nenapodobitelně zazpívanou vánoční písní Tichá noc měly obrovský úspěch v Německu, Francii, Británii, Nizozemsku...
Velice rád objevuje nepoznané. Není to tak dávno, co přijal pozvání do jednoho parašutistického klubu. Bez jakýchkoli předchozích příprav se ještě téhož odpoledne vrhl střemhlav z letadla letícího několik tisíc metrů nad zemí. Sám říká: „Vždy jsem měl rád maximálně aktivní život a nesnáším čekání. Má profese mě trochu omezuje. Posuďte sami: letiště, hotelový výtah, vybalit kufr, pódium a zase letiště, další hotel... Pokud jste na výsluní, musíte cestovat po světě, zpívat v divadlech a bojíte se, že byste mohli jednoho dne ztratit kontakt s obyčejným životem. Proto si pokaždé vychutnávám chvilky, kdy jsem zase zpátky doma, v Toskánsku, a mohu sedět za pianem a zpívat jen tak pro radost několika přátelům," dodává skromně zpěvák, jehož nádherný hlas obdivují miliony.
Každý zná jeho hit Con te partiro. Prodal více než 60 miliónů svých desek, zpíval pro Clintona, Bushe, Jana Pavla II., britskou královnu. Nevidomý italský tenorista Andrea Bocelli bilancuje a vydává své první Best Of. Nádherná kolekce, na které najdete Bocelliho nejoblíbenější popové skladby včetně čtyř nových skladeb.




Původně jsem sem opět chtěl vložit nějaké video z YouTube, ale nedokázal jsem se rozhodnout které neboť všechny skladby interpretované Bocellim jsou nádherné. A protože si myslím, že i ostatním lidem tohoto famózního zpěváka, který přiblížil lidem krásu operní hudby, nemusím předkládat ukázku s tím aby věděli o koho jde, tak jsem se nakonec rozhodl, že video nebude a místo toho si většina poslechne celé jeho album Vivere - The Best Of Andrea Bocelli

středa 2. dubna 2008

JANIS JOPLIN (1943 - 1970)


Janis Joplin narozena 19. ledna 1943 v Port Arthur, Texas, byla americká bluesová a rocková zpěvačka, kytaristka považována za představitelku bílého soulu.
V roce 1962 se stala členkou tria The Waller Creek Boys. O rok později (1963) se dostala do San Franciska, kde zpívala po klubech až do roku 1966, kdy odjela zpět domů. Ještě téhož roku se však vrátila do San Franciska, kde vstoupila do skupiny Big Brother & The Holding Company. S touto skupinou byla až do konce roku 1968. V roce 1969 začala její spolupráce se skupinou Kozmic Blues Band, tento band změnil během roku několikrát sestavu i název. V r. 1970 začala opět spolupracovat s Big Brother & The Holding Company.
Pravděpodobně počátkem roku 1970 nebo o něco málo dříve začaly její problémy s alkoholem a drogami, které vyústily v její smrt předávkováním heroinem dne 5. října 1970 v Los Angeles J. Joplin se stala symbolem hnutí hippies a jakýmsi naplněním hesla „Live fast, love hard, die young“.Janis Joplin je také nazývána Hendrix v sukních. V té době, kdy zpívala své syrové rockové rytm and bluesové hity, nebyla žádná podobná rocková stálice tak výrazného zjevu, snad jen Julie Driscol. JJ má nesmírně sytý palčivý a naléhavý projev. Také velmi melodicky tvárný. Přesně jako Jimi Hendrix.
Janis Japlin měla být původně sekretářkou, jak si to její rodiče svorně přáli. Dala se však na dráhu rockové hudby a ta ji zcela pohltila. Stačí se jen zaposlouchat do alba Pearl a vše je jasné. Jak dovede bluesově zmodulovat svůj tvárný chraplavý a přitom velmi ženský hlas a expresivní projev. Dnes jde v jejích šlépějích Sheryl Crow. Ale už v jiné době. Janis Joplin vyrůstala a zpívala v éře 70. let a amerických hippies. I ona nosila vesty po dědečkovi, dlouhé korále po babičce a sukně s indiánskými motivy. Chtěla se odlišit od konzumní společnosti a distancovat od vietnamského válečného syndromu. Jako hippies vyznávala lásku, květy, elektrické kytary, ale aby se vyrovnala mužům rockerům, musela investovat příliš. Janis Joplin nesmírně vytáčela bulvární novináře, kteří jí nedali nic zadarmo. Ani její velkou popularitu.Navíc nepochopili její křehkou duši zpívající křaplavým hlasem. Vyjádřila to a vyzpívala například ve svém songu Želví blues.V něm zpívá: „ jsem jako ta želva, pod velkým krunýřem“. Tím krunýřem je její image napovrch, želvou je její skrytá povaha. Jedno bez druhého by však asi nedokázalo být. Právě její divoce rozhozené vlasy splývající až na ramena a velké kulaté brýle školačky, přes které se zpocené pramínky vlasů na podiích rockových klubů tak sugestivně lepily, zapůsobily na její publikum, které si houfně kupovalo její LP desky. Právě křehkost v kombinaci s divokostí byly spojité nádoby, dvě strany téže mince, jejího skutečného hudebního úspěchu. Janis také ve svých písních říká: „Nechci být jen nějakou Barbie, věšákem na pěkné šaty, figurínou, chci to být hlavně já“. Co tím myslela a myslí? Stejně jako kdysi její obdivovatelé, zejména hippies childs, chtěla zůstat věčným upřímným dítětem, které když prší, neschová se pod make-up nebo deštník a běží se radovat z kapek deště nebo dokonce kaluží. Make-up byl pro ni pouhou škraboškou, spíš zátěží. To signalizuje, že JJ je velmi vzácný rockový fenomén, který odolává času a všem dalším módním poryvům. JJ přesně ve svých písních ví, o čem je řeč, když se řekne „syrový a nefalšovaný rock“.